JEHO nejkrásnější dílo

     Kdo mě zná, ví, že ráda kreslím. I když mě kreslit nikdo neučil a kromě školní výtvarky jsem úplný amatér, touha zaplnit prázdný papír tisíci čar a spoustou barev mě provázela od malička. A i teď, když už běhám po světě osmnáctý rok, si vždycky najdu nějakou chviličku, kdy se můžu zastavit a naopak nechat svou tužku, aby se rozběhla po papíře.
    A co kreslím...? Náš svět je plný inspirace. Ale víc než poetická zátiší, malebné krajinky nebo pestrobarevné květiny mě vždycky fascinovaly lidské tváře. Nemyslím ty dokonalé obličeje z plakátů a titulních stran. Ty jsou bezchybné, krásné, ale prázdné. Nejraději kreslím tváře ,,obyčejných" lidí, které mám kolem sebe. Jejich rysy, pohledy, mimiku, vrásky, úsměvy...
    Ale proč o tom teď píšu...?
    Když se svou neobratnou rukou snažím zachytit něčí tvář, pak si nejvíc uvědomuji, jak nádherné umělecké dílo je člověk. Vždyť kolik velkých umělců se snažilo krásu člověka přenést na plátno..!
    Leonardo da Vinci namaloval portrét Mony Lisy s takovou pečlivostí, že i po staletích nad dokonalostí tohoto obrazu žasnou teoretikové výtvarného umění po celém světě. Malíř věnoval mimořádnou pozornost každé části jejího obličeje, neodbyl ani ten nejnepatrnější tah štětcem. V koutcích očí a úst je použita technika sfumata, každý milimetr na obraze je vypracován do nejjemnějších detailů. Někteří odborníci tvrdí, že se dodnes nenašel malíř, který by Da Vinciho mistrovské umění překonal.
    A přesto si troufám říct, že veškerá Leonadova preciznost se ani zdaleka nevyrovná pečlivosti, kterou věnoval jiný (a mnohem větší) umělec jinému (a mnohem dokonalejšímu) dílu. V encyklopediích se o něm nedočtete, v galeriích na ně nenarazíte. O čem tedy mluvím...? O pečlivosti, s jakou Bůh tvořil právě tvoji tvář.
    Ten, který dal vzniknout světlu, který stvořil nebe a zemi, rostliny a zvířata,
    ten, jehož ruka vytvořila pevnou a tvrdou skálu a jehož prsty vytvarovaly něžné okvětní plátky fialek,
    ten, díky němuž se nám tají dech při pohledu na západ slunce, polární záři nebo horské vodopády,
    ten, který stvořil všechno kolem nás - a viděl, že je to dobré,
    ...si dal nejvíc záležet právě na tobě.
,,Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu..." (Gn 1,27)
Bůh zná tvoji tvář. On sám vymodeloval každý rys tvojí tváře.
Že podle dnešních měřítek krásy není dokonalá...?
    Když se dívám na vybělené úsměvy lidí z televizních reklam a modelky s obličejem namalovaným na tváři - vidím vrcholná díla kosmetiček a vizážistů. Když se dívám na tváře z titulních stran časopisů a reklamní billboardy lemující dálnice – vidím vrcholná díla počítačových grafiků. Ale když se dívám do tváře skutečného, i když třeba úplně ,,obyčejného" člověka, pohlížím na vrcholné dílo Stvořitele.
    Žalmista v Bibli píše: ,,Tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen. Vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné – má duše to velmi dobře ví." (Ž 139, 13-14)
Ale ví to i naše duše...?
    Když vidím, jak málo lidí je se sebou spokojených, kolik lidí nesnáší svou tvář a touží po jiné -  mám chuť vylézt na kostelní věž, z plných plic se nadechnout a zakřičet na celé náměstí ,,Lidi, jste nádherní..!!!"
    ...ale protože nemám zdaleka tolik odvahy (a protože bych tím ostatní utvrdila spíš v přesvědšení o mém bláznosvství, než o jejich kráse), volím jiný způsob. Beru do ruky tužku a usedám někam do skrytého koutku se složkou papírů. Někam, kde na mě pohledy lidí nemůžou,  zato já můžu na ně. A nechám svou tužku, aby se sama roztančila po papíře. Jednou je výsledek lepší, jednou horší... Ale když občas něčí zvědavý pohled nakoukne pod mou ruku – pak někdy zaslechnu za zády okouzlený povzdech: ,,Jiti, to je nádhera...! Úplné umělecké dílo..."
Musím souhlasit. Lidská tvář JE nádherná.
Člověče, jsi nádherný!!! Vždyť na Tobě nechal Bůh otisky sých prstů.
Jsi tím nejkrásnějším uměleckým dílem!

J.M. ☼ ☼ ☼