Operace

       Občas přidávám ke svým příběhům nějaký průvodní  komentář.
       Tentokrát - to nechám radši na vás... Příjemné čtení!

        Žena ve středním věku si papírovým kapesníčkem stírala slzy z buclaté tváře. Vedle ní na nemocniční lavičce ležel papír s lékařskou zprávou, trochu pomačkaný a naskrz promáčený slzami. Lidé, kteří kolem procházeli, sice občas zaslechli její potlačované vzlykání, ale málokdo se za ním otočil. Lékaři v bílých pláštích spěchali řešit závaznější případy, sestřičky měly dost starostí s jinými pacienty a pacienti zase se svými problémy. Bílé nemocniční stěny působily sterilním a skličujícím dojmem. Žena ukryla uplakané oči v dlaních. Celé její poněkud zakulacené tělo se otřásalo pláčem.
,,Paní, jste v pořádku..?“
Vzhlédla a uslzené oči obrátila za hlasem, který na ni promluvil. Skláněl se k ní světlovlasý mladý muž v bílém plášti, ledabyle zapnutém jen na tři knoflíčky. Jeho obličej byl ve světle zářivek velmi bledý, ale vypadal sympaticky.
,,Řeknete mi, co se vám stalo? Třeba to ani není důvod k pláči...“ pokračoval mladík v bílém. Všimla si, že vedle něho stojí pojízdný regál s nějakými přístroji a hadičkami.
,,Nechci vás zdržovat, pane doktore...“ popotáhla a znovu mu pohlédla do tváře, která se hned na to rozjasnila v pobaveném úsměvu. Napadlo ji, že na doktora vypadá možná až moc mladě... Muž však proti tomu oslovení neprotestoval, zaparkoval regál vedle lavičky a opatrně si přisedl vedle ní. Povzbuzená pohledem jeho laskavých očí, začala.
,,Budu muset jít na operaci,“ špitla, aniž od úst vzdálila pomačkaný kapesníček. ,,Vůbec se mi to nehodí, chtěla jsem dělat jarní úklid... A mám strach, že se to nepovede a že při ní umřu!“ Baculatou dlaní se snažila udusit vzlyky, které se jí opět draly z úst.
,,Je to něco vážného, jestli se můžu zeptat...?“ Jeho hlas byl plný zájmu a empatie.
,,Žlučník,“ vzdychla tragicky.
Na tváři mladíka se objevil ulehčený výraz.
,,Tak to nemusíte mít žádnou starost! Je to úplně běžná operace a lékaři jsou tu zkušení, dobře je znám...“
,,Vám se to řekne,“ vzlykla žena. ,,Vás nikdo na operaci neposílá...! Do vás nikdo řezat nebude...!“
Mladík se na zlomek vteřiny zarazil. Kdyby si paní zrovna nezakrývala oči dlaněmi, mohla by si v jeho bystré, uvolněné tváři všimnout krátkého zaváhání. Vzápětí však jeho výraz opět nabyl bezstarostnosti jeho hlas přešel do chlácholivého tónu. Začal ji ubezpečovat, že operace žlučníku nebude náročná a že nemusí mít strach.
,,Jen si vás pár dní nechají v nemocnici a pak budete mít všechno za sebou! Není se čeho bát...“
Žena naslouchala jeho přesvědčivým slovům nejdřív nedůvěřivě, nervozně žmoulajíce mokrý kapesník. Nebylo však těžké mu uvěřit, zvlášť když přidal pár vtipných poznámek o tom, jak si prý v nemocnici aspoň odpočine od starostí...
,,Vám se to snadno říká! Co vy víte o starostech...?“ oponovala mu, ale její kulatá tvář, ač ještě zrudlá od pláče, už vypadala uvolněně.
,,Jste mladej, zdravej, nic vás netrápí...! To je pak jednomu hej! Ale žlučník – to není jen tak...“
Když mladík nic neříkal, dodala srdečně: ,,Ale stejně vám moc děkuju, pane doktore.  Vy jste takovej optimistickej... Teď už se tý hrozný operace tak nebojím.“
       Lékařskou zprávu, místy úplně rozpitou od slz, s povzdechem schovala do velké kabelky a zvedla se k odchodu. Na jejím buclatém obličeji byly pořád stopy pláče, ale už vypadala vyrovnaněji. Stiskla mladíkovi ruku a mateřsky ho pohladila po rameně. Když její pohled padl na bílý plášť zapnutý na pouhé tři knoflíky, znovu ji napadlo, že to možná ani doktor není...
       Muž počkal, až paní zašla svým kolébavým krokem za roh. Jeho obličej, bledý i mimo světla zářivek, vypadal spokojeně a vyrovnaně. Na téměř bezbarvých rtech mu zahrál zvláštní úsměv. Mladistvý a lehkomyslný, a zároveň s kapkou trpkosti skrytou v koutcích úst.
Zamířil k výtahu, před sebou tlačil regál s přístroji. Kolečka regálu na nemocničních dlaždičkách rytmicky drnčela. Málokdo by si ve změti propojených drátků a hadiček povšiml, že některé z nich vedou mladíkovi pod pláštěm a pod tričkem se přísavkami napojují na hrudník.
       Na listině čekatelů na transplantaci srdce byl první v pořadí.

J.M.  ☼ ☼ ☼