Dvě ohlédnutí

Už dozněly poslední písničky u táboráku, poslední opozdilci zalezli do stanů, zhasla už všechna světýlka baterek. Celé tábořiště se pomalu ukládá ke spánku. Ještě před chvílí se ze stanu holek ozývalo tlumené chichotání a u kluků kdosi křičel ze spaní. Teď už je jediným slyšitelným hlasem šeptavá samomluva nočního lesa a bublavý zpěv řeky. I všichni vedoucí, unavení po náročném dni, už zalehli do spacáků, aby mohli ráno budit děti na rozcvičku s jasnou tváří a ne s kruhy pod očima...Vlastně ne všichni. Pár se nás sešlo kolem dřevěného stolu pod plachtou polní jídelny. Kolik nás tu je? Pět nebo šest i s panem farářem. Jediná svíčka spoře osvětluje naše tváře. Světlo dopadá na režný ubrus, odráží se na malém kalichu, osvětluje stránky lekcionáře. Voda a víno jsou připravené v čistých hrnečcích z kuchyně, o hudební doprovod se postará cvrček, jako výzdoba postačí svazek natrhaných sedmikrásek. Jen tiše, šeptem – děti ve stanech spí. Znamením kříže začínáme hostinu lásky, nejkrásnější část dnešního dne...

...nevím, proč se mi právě v téhle chvíli v paměti vybavila jiná mše, kterou jsem zažila před víc než rokem...

Brněnské letiště se od časného rána naplňuje davy lidí. Tisíce a tisíce poutníků přicházejí se slávou přivítat Svatého Otce v naší zemi. Mezi nimi i já a pár kamarádů, plní očekávání a šťastní, že se nám konečně podařilo najít náš sektor. Přílet papeže provází hlasitý jásot a smích. V zástupu se to hemží mávajícími vlaječkami, davem se nese nakažlivá radost. Společně s ostatními sleduji na velkoplošné obrazovce obrovské pódium s obětním stolem. Vše doprovází krásná hudba. Žasnu, kolik je tu biskupů a kněží, kolik známých osobností sedí v prvních řadách. A támhle – hele, koukejtééé – už přichází papež! Nikdy předtím jsem nezažila tak velkolepou událost. Mnohatisícový rozjásaný dav se jako kouzlem ztiší, jakmile Svatý Otec zvedne ruku. Znamením kříže začínáme hostinu lásky, nejkrásnější část dnešního dne...

,,Děkuju Ti, Pane. Díky za to, že mezi nás přicházíš při každé mši Svaté.  Že každá mše má cenu, ať je nás na ní pět nebo tisíce. Že jsi nám při proměňování stejně blízko, ať nás od obětního stolu dělí stovky metrů, nebo máme hostii přímo před očima. Díky, že Tě můžeme přijímat vždy celého, že se nám dáváš živý, že nás naplňuješ tím nejvzácnějším, co můžeme dostat... A že se nikdy nemusíme bát Tě mezi sebe pozvat.“

J. ☼