papirovalodka.wordpress.com

Nové začátky... s Ním.

31. 8. 2009 19:14
Rubrika: Postřehy | Štítky: Dnes

Každý z nás už někdy stál před velkou životní změnou. Možná taky znáte ten pocit, kdy se těšíte na všechno nové a zároveň jste plní otázek a obav z toho, co přijde...
Za necelou hodinu mě čekají první hodiny v novém městě, novém bydlení, nové škole a mezi novými lidmi. A nezastírám, že mám v sobě přes všechen optimismus trochu nejistoty. 
Před chvílí jsem dochystala poslední věci a přelétla jsem pohledem po rozepnuté tašce.Vespod je (zatím) pečlivě složené oblečení a boty, hned na něm osušky, fén, všudypřítomná složka výkresů a tužky, několik nutných učebnic i milých knížek a spousta dalších věcí.
Úplně nahoře leží dotazník k přihlášce na internát. Když jsem ho před pár dny vyplňovala, narazila jsem mezi typickými kolonkami jako je věk, bydliště, škola a zdraví, které většinou bezmyšlenkovitě přejdete, na větší prázdný rámeček. Jeho popisek hlásal: Osobní poznámky a připomínky. A já jsem hned věděla, čím bych to bílé místo v dotazníku mohla zaplnit.
Už bezmála dva měsíce se mi často honila hlavou spousta otázek.

Jaké budou čtyři roky, které mě čekají a těším se na ně? Jaká bude nová škola? A od pondělí do pátku nové bydlení? Neztratím se ve víru téměř neznámého Brna, které mě láká, ale zároveň malinko děsí?Dokážu být 24 hodin mezi lidmi? Zvládnu být pět dní v týdnu tolik kilometrů od domova? Nepřeruší se kontakty s mými přáteli? A Rozhodla jsem se vůbec správně...?

Očima jsem se vpíjela do toho bílého místa, kam bych mohla svěřit ty moje malé obavy a přání. Vlastní poznámky a připomínky. A možná tak ovlivnit, že se mi aspoň na intru bude líbit.... Pohrávala jsem si s tužkou a tenkými nitkami vlastních myšlenek.

Mohla bych tam třeba napsat, že...
... chci mít pokoj, kam půjde hodně sluníčka a málo hluku.
... chci být na pokoji pro tři, aby nikdy nebyla nuda.
... chci bydlet s někým podobně starým, přátelským a vtipným, abychom si rozuměli.
... chci být jedna z těch šťastných, co mají na pokoji umyvadlo a zrcadlo.
... chci mít okno hodně vysoko a směrem do ulice, protože se ráda dívám na pohyb.
... chci ...
... chci...
... chci ...
a pak mi to došlo. A sama sebe jsem se musela ptát: Proč si člověk pořád myslí, že nejlíp ví, co je pro něj dobré? A proč zapomíná na Boží vůli?

V Bibli se píše: ,,Důvěřuj Bohu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej."

Proto všem, které stejně jako mě, čeká nějaký nový začátek, moc držím palce! Nebojte se v modlitbě svěřit do Jeho dlaní. Neznamená to, že se nám veškeré problémy vyhnou obloukem, ale Bůh vždycky pomůže, když mu budeme důvěřovat. On vždy ví, co je pro nás nejlepší.

A co jsem nakonec napsala na to prázdné místo? Je to možná zvláštní, ale nic. Věřím, že Bůh to bílé místo vyplní tisícem barev. Jaké budou, to nechám na Něm :o)
A místo stovek slůvek ,,chci", se radši budu ptát: Pane, co pro mě chceš Ty?

☼☼☼

Přeju všem co nejvíc krásných začátků... s Ním!  
J. 31.8.09

Zobrazeno 2485×

Komentáře

Vojtěch Otruba (Vojtao)

Tenhle článek je jak stvořenej pro mě, měl jsem naprosto stejný otázky a pocity, díky :) Ať žijou nový zážitky v novým městě! ;)

jittka

Přesně tak :) A víš co? Před dvěma roky, kdy jsem tenhle článek psala, jsem ještě netušila, jak moc mi Brno a jeho lidi přirostou k srdci... :-)

Zobrazit 16 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio