papirovalodka.wordpress.com

Krása okem kreslíře

31. 7. 2009 20:42
Rubrika: Moje povídky

... malá povídka o kráse originálu

Byl letní podvečer. Slábnoucí sluneční paprsky barvily rozvlněnou hladinu Vltavy do měděna. Pestrobarevné davy turistů neúnavně plynoucí přes Karlův most pomalu řídly a změť cizích jazyků vystřídaly tiché rozmluvy zamilovaných dvojic. Obvyklý spěch a zmatek nezmizel docela, ale pro pana Kryštofa, který na mostě od časného rána trávil veškerý čas, bylo ztišení znatelné. Jako už tolikrát pečlivě ostřil hrot tužky - svého pracovního nástroje. Před pár minutami dokončil portrét mladého Japonce, jenž mu nesmlouvavě zaplatil dvojnásobně větší cenu. Jestli to bylo způsobeno jeho nadšením z obrazu nebo beznadějnou neznalostí českých bankovek, pan Kryštof netušil... Už měl v úmyslu stočit papíry a složit stojan, když se u něj zastavila mladá žena. Mohlo jí být asi osmnáct let. Zatímco si se zájem prohlížela jeho vystavené výtvory, on si prohlížel ji. Vždycky se snažil vidět na lidech to krásné. Tentokrát však musel chvíli hledat. Nenápadně zkoumal její tvář a když se k němu otočila, zaujaly ho velké, výrazné a hluboké oči. Nádherné, řekl si v duchu.
,,Mohl byste mě namalovat?” otázala se ho trochu nesměle dívka.
,,Posaďte se,” pokynul jí kreslíř, přisunul skládací židli a nastavil si stojan. ,,Budete chtít portrét tužkou, rudkou nebo pastelem? Barevný nebo černobílý?” zeptal se.
Dívka byla očividně nervózní.
,,Raději černobílý. Nemám... nemám hezké vlasy.” Pan Kryštof vzal černý pastel chystal se začít s kresbou. Avšak když si lépe prohlédl její zrzavé vlasy, jejich ohnivá barva mu připadala moc krásná na to, aby ji zatajil. Sáhl po barevných pastelech a udělal prvních pár tahů. Za chvíli jej vyrušil dívčin nesmělý hlas.
,,Mohl byste mi udělat trochu hezčí nos? Jenom malinko rovnější. Prosím.”
Kývnul hlavou na souhlas. Když si opět prohlédl její obličej, nos měla opravdu trochu křivý. Zdálo se mu však, že právě díky té nerovnosti je tvář zajímavá a nos nijak neměnil.Pracoval lehkými a přesnými tahy, přestože si s nepřichycenými rohy papíru pohrával slabý vítr. Všimnul si, že se jeho zákaznice dívá velmi vážně a pobídl ji: ,,Slečno, usmějte se mi trošičku!”
Dívka sklopila oči. ,,Ne, to nejde. Mám křivé zuby.”
Pan Kryštof si umínil ji rozesmát a zapátral v paměti. Veselá historka splnila účel a na tváři té slečny se na moment objevil pobavený úsměv. Nebyl zrovna jako z titulní strany, ale líbil se mu pro svou upřímnost. Na papíře se pomalu začala rýsovat usměvavá tvář dívky.
Po půlhodině, kdy oba mlčeli a původně bílý papír se pozvolna měnil v barevné umělecké dílko, pan Kryštof dokreslil poslední detaily obličeje. Znaménka a pihy obvykle vynechával, ale tentokrát si právě na nich dal záležet. Zdálo se mu, že její tvář je právě díky nim veselejší. Z hladiny Vltavy se vytratily poslední měděné paprsky a začalo se stmívat.Portrét byl hotov a kreslíř jej otočil směrem k dívce. Když uviděla svoji kresbu, z jejího výrazu se dalo vyčíst zklamání. Pan Kryštof moc dobře věděl proč. Obraz byl jako zrcadlo. Její podobu ukazoval přesně tak, jak byla. Barvu vlasů, nos, úsměv - nic nezměnil, nic nezatajil.
,,Nejste spokojená?” zeptal se opatrně kreslíř.
,,Myslela jsem, že tam budu hezká, ale...”
,,...ale jste stejná jako ve skutečnosti,” přerušil ji pan Kryštof. ,,Stejně krásná a stejně svá.”

J.M. 30.7.2009

Zobrazeno 1772×

Komentáře

LucyPevency

ty jsi prostě umělec, Jíťo! :) krásný...:)

mikeila

Nádherný příběh, díky, Jitko!

lilie

svele jako vzdy :) nechces vydat knizku???? ;)

Lussy

K tomu, Jiťulko, není co dodat;)

Kytička

velmi pěkný příběh...=) moc se mi líbil píšeš fakt dobře!!:D=)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio